ob-sŏpĭo — Lewis & Short
ob-sŏpĭo, īvi, or ĭi, ītum, 4,
I v. a., to put or lull to sleep (post-class.):
a somni tempore prohibere, ne obsopiantur,Scrib. Comp. 180:
somno obsopitus,fallen asleep, Sol. 12:
odoris novitate obsopitus,made faint, stupefied, id. ib.