αἱμᾰτηρός · haimatēros — LSJ
bloodstained, χεῖπες S. Ant. 975 (lyr.); ξίφος E. Ph. 625; ὄμμα bloodshot, Id. IA 381; φλὸξ αἱματηρὰ κἀπὸ . .δρυός, i.e. ἀφʼ αἵματος καὶ δρυός, fed by the blood of the victim and the wood, S. Tr. 766: esp. bloody, murderous, πνεῦμα A. Eu. 137; τεῦχος Id. Ag. 815; θηγάναι Id. Eu. 859; ὀμμάτων διαφθοραί S. OC 552; στόνος caused by the blood-reeking wound, Id. Ph. 694 (lyr.).
of blood, μένος A. Ag. 1067; σταγόνες gouts of blood, E. Ph. 1415; αἱ. ῥοῦς Hp. Coac. 502; αἱ. φλέβες conveying blood, Philostr. VA 8.7.