διαπτο-έω · diapto-eō — LSJ
scare away, startle and scatter, ἐπέεσσι διεπτοίησε γυναῖκας Od. 18.340; strike with panic, στρατὸν . . φόβος διεπτόησε E. Ba. 304; with personal subject, Plu. Cleom. 5; τοὺς ἀντιπάλους Them. Or. 21.257b:—Pass., to be panic-stricken, δείσαντες διεπτοήθημεν Pl. R. 336b, cf. Plu. Caes. 10, etc.; of horses, Plb. 3.51.5.
in Pass., = πτοέω II, διεπτόηντο ταῖς ὁρμαῖς πρὸς τὸς Τίτον Plu. Flam. 5.