δια-τροπή · dia-tropē — LSJ
confusion, agitation, PTeb. 27.104 (ii B.C.), Plb. 1.16.4, al., Onos. 42.2 (pl.); fiasco, debâcle, Cic. Att. 9.13.7.
disgust, Metrod. Herc. 831.7, 19, cf. Phld. Rh. 1.219 S.; δ. καὶ φόβος D.S. 17.41.
pity, sympathy, Anon. ap. Suid.
δ. τοῖς ἀδικοῦσι γίνεσθαι divert them from wrongdoing, J. BJ 2.16.4.