occepto — Lewis & Short
occepto, āvi, 1 (old
I perf. subj. occeptassit; v. in the foll.), v. freq. a. occipio, to begin (Plautin.): occeptat insanire, Plaut. Men. 5, 5, 18 and 32.—Absol.:
si attigerit sive occeptassit,Plaut. Rud. 3, 4, 70.