πᾰτάσσω · patassō — LSJ
intr. in Hom., beat, knock, θυμὸς ἐνὶ στήθεσσι πάτασσεν Il. 7.216 ; πάτασσε δὲ θυμὸς ἑκάστου 23.370 ; ἐν δέ τέ οἱ κραδίη στέρνοισι πατάσσει 13.282, cf. Arr. Cyn. 15.
with acc. of the thing set in motion, strike, smite, [ξίφος] πάταξον εἰς ἄκρον πόδα S. Ph. 748 ; πρὸς κίονα νῶτον π. E. HF 1007 : c. acc. cogn., π. πληγήν Pl. Grg. 527c, cf. Lg. 879e : abs., or with acc. of person or thing struck, ὁ πατάξας the man who struck the blow, Antipho 4.3.4, Th. 8.92 ; ἐὰν μὲν τὸν ἄρχοντα πατάξῃ τις D. 21.33 ; of a deadly blow, ἐὰν λίθος . . ἢ σίδηρος πατάξῃ Id. 23.76 ; sting, of a bee, Ach.Tat. 2.7 ; of lightning, strike, Arist. l.c. ; π. τινὰ δορί E. Ph. 1463 ; πύξ Ar
smite, slaughter, LXX Jd. 9.43, al. : simply, kill, ib. 1 Ki. 17.9, al.
afflict, visit, πατάξαι σε Κύριος παραπληξίᾳ ib. De. 28.28, cf. IG 12(9).1179.23 (Euboea, ii A. D.).
metaph., ἄτῃ πατάξαι θυμόν S. Ant. 1097 ; πόθος καρδίαν π. Ar. Ra. 54 (also μοι κραδίην ἐπάταξε ὅττι . . Thgn. l.c.) ; πατάξω . . μεγάλοις ποτηρίοις Timocl. 20 ; cf. παίω I.6.