1. pampĭnus — Lewis & Short
pampĭnus, i, m. and f. (in
circumflua pampinus,Claud. III. Cons. Stil. 366: opaca, id. Epith. Pall. et Celer. 5; cf. Donat. p. 1747 P.; Serv. Verg. E. 7, 58, acc. to whom Varro often used the word as a fem.) [root pamp-, pap-, to swell, v. pōpulus; cf. papula, pustule], a tendril or young shoot of a vine (cf. palmes).
ex gemmis pampini pullulant,id. 3, 18, 4:
pampinos detergere,Plin. 17, 22, 35, § 175:
detrahere,id. 17, 22, 35, § 193.—
involvulus, quae in pampini folio intorta implicat se,Plaut. Cist. 4, 2, 64:
uva vestita pampinis,Cic. Sen. 15, 53:
male defendet pampinus uvas,Verg. G. 1, 448:
ornatus viridi tempora pampino Liber,Hor. C. 4, 8, 34:
pampini densitas,Col. 3, 2, 11.—